Přístrojů pro příjem digitálního vysílání existují desítky či stovky druhů. Od těch nejzákladnějších, které umožňují pouze příjem televizních programů v jednom z digitálních formátů, až po složité set-top-boxy s možností příjmu kódovaných (placených) kanálů, nahrávání pořadů na pevný disk a jejich pozdější přehrávání, nebo využití doplňkových služeb, jakými bude on line sázení, přímé bankovnictví či video na přání. Samozřejmě platí, že čím složitější přístroj, tím vyšší cena. Pokud nemáte televizor a chcete sledovat televizi přes počítač, lze koupit také speciální kartu pro PC.
Podle rozsahu menu se set-top-boxy dělí na tři základní kategorie. První, standardní, nabízí jednoduchý příjem televize a další základní funkce jako EPG (elektronický programový průvodce), příjem rozhlasového vysílání a teletextu. Ceny těchto přístrojů začínají už na necelých dvou tisících korunách a s rozvojem digitálního vysílání budou ještě klesat. Složitější set-top-boxy označované zkratkou CI umožňují vkládat dekódovací karty pro placené, a tedy pro volný příjem nepřístupné televizní programy a další služby. Ještě složitější jsou přístroje, které nesou označení PVR. Takový set-top-box umí nahrát program na pevný disk a později ho přehrát v naprosto stejné kvalitě (ta se dalším přehráváním nesnižuje).

Jak si tedy mezi těmito přístroji vybrat? V první řadě bychom si měli ujasnit, které funkce budeme od digitálního přijímače požadovat a které jsou pro nás zbytečné. Není problém si pořídit i několik set-top-boxů s různými funkcemi, protože v domácnostech obvykle bývá více televizorů a ke každému bude třeba pořídit zvláštní přístroj. Jeden set-top-box sice lze připojit k více televizorům (přes SCART kabely), technicky ale není možné přes jeden set-top-box sledovat dva a více různých televizních programů. Obvykle tedy platí, že co analogový televizor, to jeden digitální set-top-box.
Zdroj: www.digizone.cz
K tomuto článku není žádný komentář.