AlphaBlog

Skrýt reklamu
Tisk z AlphaBlog.wz.cz

Kam směřují veteráni

Kam směřují veteráni

(5.3.2008 - 22:47)

V tomto článku jsem si vzal na mušku 3 hudební skupiny. Nejedná se o žádné nováčky, ale podle mě ještě stále mají co nabídnout - jsou to prostě ?žijící veteráni?. V poslední době jsem si všiml, že rockové a metalové kapely prostě vyměkly, nebo jejich hudba nějak divně zmutovala. Těžko říct, zda je k tomu donutila společnost posluchačů a fanoušků, nebo pohyb na moderní hudební scéně. Možná jenom zestárly, kdo ví. Tak jdeme na to.

První kapelou, která představuje typickou proměnu z mladého dravce na ufňukaného starce je americká nu-metalová skupina Linkin Park. Když si vzpomenu na to, jak jsem je poprvé slyšel, chce se mi až brečet. V nějaké televizní hitparádě tenkrát běžel klip na píseň Crawling. Byl jsem malý kluk a tenhle styl jsem moc nemusel, tak jsem na to prostě zapomněl. Když jsem potom po letech sehnal stará CD Linkinů, vzpomněl jsem si na ?Crawling? a následně na ?In the end? a začali se mi hodně líbit. Po albu Hybrid theory následoval neméně vydařený kousek Meteora, rovněž s několika hity. Jenže potom, NIC! Jako by se po nich zem slehla. respektive ne po nich, ale po nějaké tvorbě. Byly tady sice takové náznaky, jako Reanimation, nebo projekt s rapperem jménem Jay-Z, ale nic moc nového nám LP nenabídli.
Přišel rok 2007 a LP vydali fanoušky velmi očekávané album Minutes to midnight. Ale co čert nechtěl, podobá se to spíš ukňučenému Placebu, než Linkinům. Kde jsou uši trhající refrény a rychlé rapové sloky? Není to špatné, ale už to není ono. Z nu-metalu jsme se dostali někam, odkud už asi není návratu. Stále ale doufám, že Linkin Park není mrtvý a ještě se dokáže vyšvihnout.

Kam směřují veteráni

Jako druhého zástupce padajících hvězd rockové hudby jsem vybral českou ?country-punk-rockovou? formaci Divokej Bill. První album s názvem Propustka do pekel vydali roku 2000. To byla prostě pecka. Byli mladí a říkali - resp. zpívali si co chtěli. I když hudebně to moc do punku nezapadá, myslím, že se oprávněně mohli nazývat ?pankáči?. Druhé album, Svatá pravda, bylo o něco míň punkové a navíc přidali i pár skladeb od jejich sesterské skupin Medvěd 009. Měli pár dobrých písniček, natočili pár klipů, možná se umístili v nějaké hitparádě. Myslím ale, že opravdu slavní se stali až po vydání třetí desky, Mezi nima. Toto CD obsahovalo velmi úspěšné písně, jako Malování nebo Znamení. Bohužel, projevilo se u nich přesně to, co se stává některým stárnoucím umělcům. texty byly o ničem, jazyk tak nějak zeslušněl a punk byl fuč. Celé to završili zatím posledním albem s příznačným názvem - Divokej Bill. I z toho lze usoudit, že už nějak ztrácí inspiraci. Škoda, byli dobří. No ale na druhou stranu, jsou z těchto mnou vybraných 3 kapel nejmladší, takže to ještě můžou stihnout napravit.

Kam směřují veteráni

Jako poslední jsem si ?vzal do huby? stálici hudební scény, Metallicu (Předem se omlouvám skalním fanouškům). Metallica vydala své první oficiální album před neuvěřitelnými 25 lety, v roce 1983, bylo to album Kill ´em all. (Budu teď psát o něčem, čehož jsem nebyl přímým svědkem, jelikož jsem nebyl na světě. To jen vypovídá o tom, že to jsou opravdu veteráni.) tenkrát to bylo opravdu něco. Trash metal jak má být. Bylo to nové, živé, skvělá kytarová sóla, skvělé texty i melodie. Prostě už od začátku to byli hit-makeři (v tom dobrém slova smyslu). Následovalo několik tvrdých, čistě metalových alb a Metallica se tak zarývala do širšího povědomí lidí nejen v Americe. Měli pár aférek s alkoholem nebo jiné podobné klukovské vylomeniny, vystřídali basáka a mohli do světa. Vedli si opravdu skvěle, a když se podíváme do seznamu jejich alb, vidíme, že vydávali něco nového každý 1 až 3 roky. Jak tak ten čas běžel, přehoupli jsme se do poloviny devadesátých let a ?Metla? vydává 2 nové desky - Load a Reload (podezřele podobné, co?). Skalní fanoušci tvrdili, že Meatllica vyměkla, James (James Hettfield - frontman, kytarista, zpěvák) tvrdil, že muzika je možná slabší, zato texty a myšlenky v nich nikdy nebyli lepší. A jsme u toho Drsní metaláci chca nechca vyměkli a ať si říkají co chtějí, stejně nemůžou nijak vokecat tenhle fakt. V roce 2000 uspořádali podle mě velmi vydařený koncert S & M, kde si zahráli po boku San Franciscské symfonie (nevim, jestli je to napsaný správně). Někteří fanoušci to odsuzují, někteří včetně mě obdivují. Následovalo dlouhé nic, proložené další změnou člena kapely, opět basáka. Nastoupil tedy do kapely Robert Trujillo a v roce 2003 vydávají nové CD - St. Anger. Stalo se to přesně to, co mnozí očekávali, jen nějak tak zpatvařeně. Metallica se dostala z předchozí melancholicko-ploužákovité fáze a hodně přitvrdila. Texty písní na tomto albu jsou všechny více méně o hněvu, bolesti a smrti. těžko říci, co hlavní autorská dvojice Hettfield, Ulrich chlastala, nebo na jaký se dívala horor. Každopádně je to všechno na můj vkus přetechnizované, v každé skladbě je děsně dlouhá předehra, James tam furt tak divně řve a na celém CD jsem neslyšel pořádné Kirkovo sólo, jak jsme tomu byli zvyklí z dřívějška. Neříkám, že to byly vyhozené peníze, ale už aby vydali něco nového.
Naštěstí se přijedou podívat do Prahy, konkrétně 3.6.2008. Už se tam samozřejmě strašně těším a jsem zvědav, zda zahrají i něco z nové, zatím nevydané desky. Mohli by.

Kam směřují veteráni

To je vše. Nemyslete si, že odsuzuji vše z hudební scény. To ne. Ani výše zmíněné kapely mi svým počínáním nevadí a nepřestanu je poslouchat. Je to jen jakési postesknutí, kde to bylo a kam to všechno spěje. Nezbývá nám, než doufat, že to odtamtud zase vyleze, no ne?

Váňa


<< Zpět
Líbí se ti článek? Linkuj si!

Komentáře

K tomuto článku není žádný komentář.

Přidat komentář

Jméno:
Ochranný kód:
Ochranný kód - opište jej malými písmeny

Web je xHTML 1.0 Strict a CSS validní, optimální pro všechny prohlížeče, blog webu Alpha007.wz.cz, webmaster: Alpha007